už po několikátý jsem si říkal, že už to dál dělat nebudu
a že se radši dám na něco, co mi dává větší smysl
a nebudu tak plejtvat energií na něco, co rozplyne se
v další planej nesmysl...

no ale nedá mi to. Když se zase vrátím k realitě
a vidím všechny skleslý ksichty, jak rejou držkou v hlíně
marně si nalhávají, jak je všechno v pohodě
a dalším levným sebeklamem unášej se po proudě.
Na vlnách vod s tisíce jménama, na plavidlech s těžkejma kotvama,
protože jim nestačí bejt sami sebou, otravujou ostatní jejich núznou cestou
čekaj na každou příležitost, jak se něčeho chytnout,
vytřískat z toho mála, co nám zbejvá nějakou kořist k dobru,
aby mohli sami sebe uspokojit.
Ukojit se za tu nejnižší cenu a vydobýt si tak lepší postavení mezi svejma lidma
a pak se jako osvícení zjeví ve falešným světle
a my je bez většího povšimnutí budeme opěvovat,
do jejich ohně plamenem přikládat a rozdmýchávat.

Sou to lidi kolem tebe, podívej se, možná stojí zrovna vedle,
chovají se podle toho, jak se jim to hodí,
říkají ti věci, aby si tě získali.
A pak začnou spřádat velkolepý plány, aby svoje hladový ego nakrmili
přetvářka, kecy, kecy, póza, kecy, pochlebování, kecy, kecy, póza, kecy.
Návnadu sníme s chutí celou i s navijákem,
abysme tě potěšili a tvojí pozici utvrdili
a další loutky na tuhle hru připravili
(loutkaři, upíři)
Na tuhle chorou, bdělou virtuální realitu
neoblomnou ani v očích psychologů,
jako ptáci, co kradou cizí hnízda, zároveň v kleci, jako cvičná šelma...

Všichni kritizujem celou naší společnost,
jenomže jsme zapomněli, že i my jsme její nemocí,
všichni máme plnou hubu svobody
a přitom se zavíráme do svejch vlastních vězení.

Ať už všichni mocní politici, šéfové, nebo jejich poskoci,
my, co si hrajeme na anarchisty – všechno to hrnem do stejný díry:
Psychický poruchy, touha být u koryta, nebo středem pozornosti,
bejt ta správná elita.
To, co nás tíží a je nám trnem v oku,
zdárně sami vytváříme na svůj vlastní popud -
sami sobě katem, sami sobě soudcem,
nadoživotí odsouzení slavným samosoudem,
sami sobě katem, sami sobě soudcem,
naprosto odevzdaní sami sebe klamem.

Tak ať vás ani ve snu nenapadne věřit jim ty kecy, co slouží k jejich očistě.
Vyvaruj se zhodnocení falešnosti.
A když už jsme u toho, nevěřte ani mě.




Lidské zdroje

Už tě zase slyším nadávat, jak ti číňaní a ukrajinci berou práci
no a ti cigáni, co okrádaj celou tvoji rodinu, jak hrozně trpíš
zdražili ti žrádlo, cigára a pivo, kam se to všechno jenom ztrácí?
Hledáš všechny snadný terče, zatímco stát z tebe dojí prachy

nechal ses zblbnout xenofóbní politikou, udělali si s tebe snadnou kořist
jenom tě tahaj za nos, skutečný problémy byly zabalený populismem
celá tvoje nenávist nemá hlavu ani patu, jenom plejtváš časem
ten kdo ti všechno bere a směje se ti
je stát, co rozděluje a panuje

Pro ně jsme jenom lidský zdroje, hloupá lůza, co život obětuje
pro pár lacinejch podlejch triků, jak se štěstím podat si ruku
oči nám září, když nám do mozku vkročí a zběsile řádí
natolik jsme hloupí, že nám tohle všechno stačí

to, čím tě televizní zpravodajství láduje, je jen snůška zkreslenejch keců
stejně jako všechny portály a noviny, který se tváří jako seriózní
všechny sou plný xenofobie a rasismu, populistickejch blábolů
zkus se pozastavit nad tím, co ti lejou do hlavy a nebuď jako ovce

Největší zloději sedí v parlamentu, ve správních radách a bankovních institucích
ten, co ti ukrad peněženku je jen výsledek jejich úspornejch škrtů
z ruky do huby, od huby zpátky do ruky, jak pokroková denní rutina
pravej nepřítel je úplně jinde, to stát z tebe dojí prachy

Dokud tu bude tenhle kapitalismus, budeme se válet ve vlastní špíně
zatímco jiní budou dál šířit hnus a obohacovat se na jinejch lidech
cigáni a imigranti s tímhle nemají co dělat, protože sou to lidi jako my se svejma problémama

pravý problémy vytváří tahle vláda a já nevidím důvod proč v ní věřit
to, že s náma takhle vymetává je zářnej důvod že sme jim ukradený



přečteno: {hits}1120{/hits} krát