Původně jsem vůbec neměl v plánu recenzi na toto album napsat. Ovšem po té, co o ní projevil zájem i náš šéfredaktor si říkám, že která jiná česká deska tohoto roku si vlastně zaslouží tolik pozornosti?

Tím už jsem naznačil, že recenze se ponese jak jinak než v pozitivním duchu. Ono tomu snad ani jinak nejde, pokud je jejím autorem sklaní fanoušek Prago Union. To ovšem neznamená nutně zaujatý postoj, právě naopak. Protože pokud je někdo vaše jednička, očekáváte od něj vysokou laťku, na kterou jste zvyklí.

Album V Barvách bylo ohlášeno jako EP, ale stopáž se zastavila až na čísle 13, a délka okolo padesáti minut je podle mého názoru ideální. Méně je někdy více, nebo ne? Album má koncept co track, to barva. V podstatě se jedná o pokus autora zhudebnit jednotlivé barvy. A pokus je to velice zdařilý a minimálně v našich končinách ojedinělý.