O instrumentální stránku alba se postaral samozřejmě sám Kato, vlastně ale úplně sám nebyl, protože beat k prohulené skladbě Fialová dodal, pro mě překvapivě DJ Maro. Ten není ale zdaleka jediný, kdo krom Kata zanechal na tomto CD své hudební otisky. Ať už je to Mraky Mrak a jeho kytara, Watcha na basovou kytaru nebo dechové nástroje v podání Radima, kterej je i zároveň kapelník Live bandu, do kterého patří i první dva zmínění muzikanti. Účast živých nástrojů albu jednoznačně prospívá, protože právě hudební stránka alba mi přijde hrajvější a pestřejší než tomu bylo například na předchozím albu, přesto si CD zanechává klasickej truescholovej feeling, kterém napomáhaj na několika místech kvalitní scratche od Mara.

Zhudebnit barvu je jedna věc. Ale co napsat k takovému konceptu kvalitní text? Musím přiznat, že jsem zprvu čekal něco trochu jiného. Kato ale vše pojal po svém a výsledek je více než úctihodnej. Schválně, řekněte sami, kdo jinej než nekorunovanej král českého hip hopového textu si může troufnout na takové sousto? Poslouchám soustavně album již skoro měsíc a stále narážím na nové a nové souvislosti, sem tam objevím novou hlášku, moudro, trefné přirovnání, pochopím pointu a podobně. Skutečně je stále co objevovat, to znamená, že toto není album při kterém se dá jen kejvat hlavou sem a tam. Čím více se do Katovych slov ponoříte a popřemýšlíte nad nimi, tím větší hodnotu pro vás bude album mít. Alespoň já to tak vidím. Jen mám občas problém s tím, že nejsem schopen úplně postřehnout, co tím básník chtěl říct, např. pecka Zelená nebo Bílá.

To ale neznamená, že to není kvalitní záležitost... Nejvíce mě asi baví melancholická hymna Hnědá nebo singlovka Černobílá, která celé album i velkolepě otevírá. Rád bych zmínil také pecku, která se jmenuje Vybarvená. V té se Katovi podařilo sesmolit skvělej text, sestavenej převážně z názvů nahrávek a hlášek, ať už od Chaozz, Prago Union nebo projektu Rigor Mortiz. Nezapoměl ani na své nevydané sólo CD Já nejsem raper. Originální rekapitulace... A mohl bych klidně jmenovat dál, ale asi bych to dělal zbytečně, protože V barvách je zkrátka hymna za hymnou! Možná pochlebuji až moc, ale nemohu si pomoct. Prago Union jsou prostě moje srdcovka a na české scéně moc konkurence bohužel nemají.

Předchozí jejich alba potřebovala ke vzniku bezmála pět let, album V barvách se urodilo zhruba rok a půl po předchozím opusu Dezorient Express a vůbec to nebylo na škodu! Letos u nás sice ještě desku chystá James Cole, ale i přesto si už teď troufám říct, že se opět ve Strojovně Gravitačního Pohonu urodilo album roku! Dephski to řekl ve stopět číslo 12 za nás: „Ale těžko by kdo zapřel, že sem vám to všem teď pěkně natřel....“ A přesně tak to je! Kupuj originál...

přečteno: {hits}974{/hits} krát