Původně jsem vůbec neměl v plánu recenzi na toto album napsat. Ovšem po té, co o ní projevil zájem i náš šéfredaktor si říkám, že která jiná česká deska tohoto roku si vlastně zaslouží tolik pozornosti?

Tím už jsem naznačil, že recenze se ponese jak jinak než v pozitivním duchu. Ono tomu snad ani jinak nejde, pokud je jejím autorem sklaní fanoušek Prago Union. To ovšem neznamená nutně zaujatý postoj, právě naopak. Protože pokud je někdo vaše jednička, očekáváte od něj vysokou laťku, na kterou jste zvyklí.

Album V Barvách bylo ohlášeno jako EP, ale stopáž se zastavila až na čísle 13, a délka okolo padesáti minut je podle mého názoru ideální. Méně je někdy více, nebo ne? Album má koncept co track, to barva. V podstatě se jedná o pokus autora zhudebnit jednotlivé barvy. A pokus je to velice zdařilý a minimálně v našich končinách ojedinělý.

V Barvách opět začíná tam, kde to naposled skončilo - tedy posledními tóny Dezorient Expressu - ovšem tato linka odveze poslouchajícího na docela jiná neznámá místa. Stejně neznámá jako byla i pro samotnou kapelu, když se do nich rozhodla vydat. Zpátky se sice nevrátili "o nic moudřejší než na začátku", ale zato s novou koncepční deskou, která měla být EP, ale přerostla.

Prago Union - V Barvách tvoří 13 skladeb na ne-EP-čkových 50 minutách (tracklist, cover viz níže), vychází opět na vlastní značce Strojovna v distribuci EMI a tématem jsou barvy. „Jestliže barvy hrají a tóny malují, musí se to dát i nahrát…“ To byl základní předpoklad a 1. září budou moci všichni posoudit sami, jak se Prago Union povedl jejich pokus vyjádřit jednotlivé barvy pomocí svých písniček.