Výběr jmen pro letošní Rock for People bude opentlen faktem 18. narozenin festivalu. A protože oslava plnoletosti patřívá obvykle k těm nezapomenutelným, fanoušci se záhy dočkají formací, jež patřily v historii festivalu k nejnadšeněji přijatým nebo které odvedly nezapomenutelný výkon. „Takových byla celá řada, samozřejmě můžeme přivézt jen několik z nich. Ale s ohledem na ´skočnost´ letošního ročníku se možný výčet poměrně sužuje,“ nastiňuje další potvrzená či vyhlédnutá jména s odkazem na Irié Révoltés dramaturg Petr Fořt.

Vstupenky na 18. Rock for People jsou po dvou vyprodaných edicích aktuálně k dispozici za 1 300 / 1 400 Kč, a to výhradně prostřednictvím portálu www.ticketsforpeople.cz. Generálním partnerem festivalu zůstává společnost T-Mobile pod značkou t-music. Hlavním partnerem je i letos Staropramen. Na cenu 1 500 Kč poskočí vstupenky počínaje 1. březnem – fanoušci, kteří vyplní dotazník, mají stále nárok na slevu 100 Kč. Veškeré další informace jsou k dispozici na www.rockforpeople.cz nebo na www.facebook.com/rockforpeople.

Pokud by byl jednočlennému britskému projektu Example malý pražský Lucerna Music Bar (krát deset), v případě amerického týpka SKRILLEXE můžeme směle hovořit o velkém sále Lucerny (krát deset). Těžko totiž v progresivních vodách elektroniky hledat větší a vlivnější jméno než Sonny John Moore aka Skrillex. Čtyřiadvacetiletý DJ a producent s nezaměnitelnou vizáží totiž skul do křepčící masy dvě doposud svárlivé skupiny fanoušků: příznivce elektroniky, konkrétně dubstepu, a tvrdé hudby – kupříkladu Korn nebo Nine Inch Nails, jejichž nahrávky prošly Skrillexovými strojky. Samozřejmě, najdou se i tací, kteří spojení dup stepu a metalu označují za hybridní, trnem v oku či uchu je jim i jeho spolupráce s popovými idoly jako Kate Perry nebo Black Eyed Peas. To ale nic nemění na skutečnosti, že (nejen) na specializovaných portálech lidé hledají Skrillexovo jméno a jeho „hudební dekonstrukci“ 50krát častěji než ostatních producentů...

Example a Two Door Cinema Club jsou reprezentanti ostrovní scény, která začíná být stále více rozeklaná mezi kytarovými melasami, novoromantickými reminiscencemi a fúzemi všeho druhu. Oba projekty vybrané pro letošní Rock for People však přestály už několik britských sezónních šílenství a jejich gloriola je tak oprávněná a se stálou iluminací. EXAMPLE, vlastním jménem Elliot John Gleave, hodil zpět rukavici všem, které ještě nenadchlo jeho melodické spojení elektroniky a hip-hopu, skvělými vystoupeními například na Glastonbury a hlavně loňskou deskou Playing In The Shadows. Ta – jak už název doslova nastiňuje – představuje tohoto autora hitů jako Kickstarts nebo Watch The Sun Come Up v temnější, Faithless ovlivněné poloze. O tom, že nebude finální, svědčí i Examplova hláška pro NME.com, podle níž bude jeho další nahrávka znít „jako kdyby The Strokes produkoval Skrillex…“ Nu, v RfP backstage to může tento příkladný a pracovitý sympaťák vyzkoušet naživo!

Tří, ale většinou čtyřčlenná parta TWO DOOR CINEMA CLUB útočí na city a nožní svalstvo publika ze strany obsazené kytarovkami, konkrétně inteligentním indie rockem, jehož pronikavost umocňují elektronické (pře)smyčky. Ten, koho v roce 2009 na Rock for People nadchli Bloc Party, bude nadšen! Ostatně Two Door Cinema Club stvrzují svou knížecí pozici na už zdaleka nejen ostrovní scéně nadcházejícím NME Awards Tour 2012, na kterém vystoupí jako hlavní hvězdy.

Je-li letošní Rock for People tak trochu vzpomínkový, je na místě zmínit loňské, jedno z nejlépe hodnocených vystoupení metalcoreové úderky Parkway Drive. Právě s nimi bývají poměrně často srovnáváni američtí AUGUST BURNS RED, kteří – a stále je dost těch, kteří se tomu diví – prokládají rychlonohý metal duchovně laděnými texty. Nejde samozřejmě o žádnou mravouku, leč na „výplach“ se bude dobré připravit. Ostatně jejich aktuální placka Leveler, s níž brázdí Spojené státy, je podle mnohých recenzentů „metalem v jeho krystalické podobě“.


PROFILY KAPEL

SKRILLEX

Vizionář a průkopník elektronického proudu, který se navzdory kontroverznímu mínění neohroženě houpe na vzdouvající se vlně úspěchu. Mág, který svou tvorbou dokáže spojovat fanoušky z protichůdných hudebních táborů... Za těmito přívlastky se skrývá čtyřiadvacetiletý rodák z Los Angeles, výjimečný a na svůj věk již hudebním světem ostřílený producent Sonny John Moore, známý jako Skrillex. Hvězda dubstepu, elektronické taneční hudby, nebo osobnost libující si v emo či metalu? Jakkoliv to zní neuvěřitelně, progresivní sound tracků ze Skrillexovy dílny obsahuje vše, přičemž výsledkem je uchu i zbytku těla lahodící hudební pojetí. Jeho hudebnímu novátorství, jež dle všeho nezná žánrových hranic, se budou moci obdivovat i návštěvníci letošního Rock for People, na kterém Skrillex vystoupí vůbec poprvé v České republice!

Dříve zpěvák a skladatel Sonny John Moore odrostl na electro- a raveových projektech jako Prodigy nebo Aphex Twin, do cesty se mu ale připletla i jména jako Marilyn Manson či Nine Inch Nails, kteréžto se zakrátko začala podepisovat na jeho hudebním předurčení. Už ve čtrnácti letech se Moore odhodlal k prvním pokusům o vlastní zvukové stopy. O dva roky později pak vstoupil do post HC kapelu From First to Last. Na sólovou dráhu pod jménem Skrillex pak nastoupil v roce 2007.

Skrillex je považován za následovníka nastupující generace umělců, která ignoruje (respektive cíleně překonává) pravidla žánrových hranic. Z jeho produkce je však nejznatelnější rytmus dubstepu; tracky jsou charakteristické častějšími změnami soundu, než bývá u většiny dubstepových skladeb běžné. Jak říká o své inspiraci sám hudebník: „Žánr pro mě nikdy nebyl podstatný. Za celé roky jsem naposlouchal hodně různé hudby – je to více o instinktu než o vlivech. Ani se nesnažím, aby má hudba byla o dubstepu, je to jen další tempo a rytmus, v němž pracuji, protože umí lidi rozdivočit. Rád vytvářím nové skvělé zvuky a hluky, někdy mě zaujmou videohry, jindy se ponořím do nepřeberného množství filmů... Možnosti jsou nekonečné, prostě jdu tam, kam mě hudba zanese."
Faktem je, že Skrillexe proslavila až jeho třetí nahrávka z roku 2010 Scary Monsters and Nice Sprites, jež vyšla díky spolupráci tří labelů: Big Beat Records, revolučního elektronického Deadmau5’s a svěžího Mau5trap. Podle Skrillexe je důležité, aby byli umělci naprosto soběstační, tedy tvořili bez zásahu vydavatelských společností. Proto týmovou spolupráci zaniteresovaných labelů, kteří „podporují, co již bylo vybudováno“, hodnotí nadmíru kladně.
Vydáním této nahrávky odstartoval maraton nabídek na remixy nejrůznějších hudebních projektů; Skrillex má na svědomí předělávky a samply pro interprety jako Korn, Black Eyed Peas, Lady Gaga nebo La Roux, u zpěvačky Kate Perry se dokonce odklonil až k popové orientaci. Obrovských ohlasů dosáhl na americkém populárním DJ online obchodě Beatport.com, kde se jeho jméno stalo 50x vyhledávanějším než jména ostatních producentů.

I přes nadšení pro autorskou práci, houževnatost, radost z hudby i ze života je však Skrillexův obraz coby hudebního producenta rozporuplný – zatímco u jedněch sklízí až nekritický obdiv, druzí jej považují za prznitele žánru. Puritánští hudební fajnšmekři nepřekousli jeho otevřenou podporu (a později i hudební spolupráci) kapele Korn, ležérně-punkerskou vizáž, ba dokonce i mladistvé obcování s hard corem. Psi štěkají, mnohamilionová karavana valí dál: Skrillexův ostrý dubstep je možné slyšet ze všech aspoň lehce progresivních rádií, rotuje v hitparádách, na parties po celém světě…

Věrně kontroverze kolem Skrillexe vystihl Joe Muggs z Guardian.co.uk: „Sotva tři roky poté, co se Moore objevil na hudební scéně jako Skrillex, je jednou z vůdčích osobností elektronické taneční scény, jež v sobě zahrnuje i hyperaktivní dubstep uprostřed amerického mainstreamu. Jeho příběh, který je standardním příběhem slávy, a to zejména pro hvězdy v USA, je důkazem, jak jej ´odpůrci´ posílili. Poté, co překonal nepřízeň osudu, nyní ukazuje všem, kteří pochybovali, jak silný ve skutečnosti je.“ Sám Skrillex to však vidí jinak: „Nikdy jsem o těchto názorech neslyšel, a to hlavně proto, že nemám moc času sledovat internet. Obrážím spoustu hudebních akcí a lidé jsou vůči mně vstřícní. Nikdy se mi nestalo, že by ke mně někdo přišel a řekl: Zdá se, že to či ono fórum má s tebou vážný problém," říká producent bez náznaku sebelítosti. „Jakkoliv je Skrillex uznávaný či nikoliv, jeho electro dubstepové podání proniklo až do samotné struktury americké subkultury. A to se dosud nepovedlo žádnému tanečnímu stylu,“ dodal ve své úvaze Joe Muggs.

Skrillexův přístup k fanouškům je mimořádně otevřený a volnomyšlenkářský, stejně jako ve své tvorbě boří bariéry a hranice i mezi vyznavači odlišných kultur či stylů: „Je skvělé, že lidé dokážou reagovat svým vlastním způsobem. Je jedno, jestli jde o místo s hodně kluby, kam lidé chodí tančit, nebo jestli je to místo, kde jsou zvyklí chodit do rockových klubů a reagují na hudbu fyzicky naprosto odlišným způsobem. Obojí je správně a obojí je velmi sexy!” Skrillexovu myšlenku doplňuje jeho obdivovatel, britská dubstepová hvězda Skream: „Nezáleží na tom, kde zrovna jste, energie, která prýští z toho místa, je pokaždé stejně silná. Propadají jí tisíce lidí při každé jeho show.” Rock for People jistě nebude výjimkou…

http://www.skrillex.com/

EXAMPLE

Britský rapper a skladatel Example, vlastním jménem Elliot John Gleave, urazil poctivý kus cesty, aby se rozzářil na světovém hudebním nebi a naznačil, že taneční scéna po Basement Jaxx, Leftfield či Groove Armada píše svou další kapitolu. Inspirací pro přezdívku Example se mu staly iniciály E.G. v jeho jméně, které zároveň znamenají zkratku pro latinský výraz “for example”. Tehdejší student filmové režie poprvé přičichl k hudbě na univerzitě coby MC a producent nekonečných mixů a nahrávek.

V roce 2000 se setkal se svým pozdějším spolupracovníkem, producentem Josephem Gardnerem AKA Rusherem, se kterým společně vytvořili koncepční album a zároveň první Examplovou nahrávku na vinylu A Pointless Song. Nicméně po skončení studia následovala cesta do Austrálie a filmová kariéra, která pokračovala i po návratu zpět do Británie, kde Example pracoval pro Paramount Comedy Channel a MTV Networks.

Hudbu pojal za svou prioritu až v jednadvaceti letech, kdy vydal 3 singly na vlastním labelu All The Chats. Okamžitě se stal středem pozornosti mimo jiné u BBC Radia 1, kde později zabodovaly jeho další skladby, z nichž některé se dokonce dostaly do nejvyšší rotace.

S názorem, že vyzkoušet se má všechno, a možná i ze strachu, aby se náhodou neminul povoláním, se Example v roce 2008 ocitl na 6 týdnů v úplně jiných uměleckých sférách. Na popud anglického komika Richarda Herringa strávil toto období přípravou vlastní stand-up show, kterou pak předvedl v hospůdce na Covent Garden před 60 platícími návštěvníky. Tímto zážitkem se naštěstí nenechal vykolejit natolik, aby zanevřel na muziku.

Na kontě má dosud tři alba a v současné době pracuje na v pořadí čtvrté desce. Svůj debut pojal v hip-hopovém stylu, druhá nahrávka Won't Go Quietly (2010), které přecházel stejnojmenný singl, mu pak otevřela cestu na vrchol hudebních žebříčků a odstartovala dosud nejexpanzivnější období Examplovy kariéry. Za toto album později obdržel Zlatou desku. V září 2011 nastupuje na scénu se svou třetí dlouhohrající deskou s názvem Playing In The Shadows, jejíž hity ihned zamířily na přední příčky hitparád. Ačkoliv se očekávalo, že se Example postupně odkloní od taneční hudby směrem k elektronickým žánrům, nejčastěji se v souvislosti s ním skloňují žánry jako electro-hop nebo grime.

Playing In The Shadows slaví úspěchy jak u kritiky, tak u fanoušků. Sám Example tento počin považuje za milník ve své tvorbě, ke kterému chtěl dojít. Každá píseň je podle něj osobní, každé slovo má své kořeny ve skutečném citu. Je to překvapivě odhalující záznam: „Byl jsem na bláznivé cestě, ale teď jsem přesně tam, kde potřebuju být. Teď je to skutečně o hudbě, je to poprvé od srdce. Konečně se jedná o skutečný život,“ říká hudebník, jehož slova není třeba zlehčovat.

Ve svých necelých třiceti letech má za sebou vystoupení po boku Faithless nebo Lily Allen, jeho videa na Youtube čítají (desítky) miliónů zhlédnutí a šestimístnou číslovkou fanoušků se honosí i stránka na Facebooku. První singl z jeho posledního alba Changed the Way You Kiss Me se vyhoupl mezi nejvelebenější počiny nejen v Británii, ale i v mnoha evropských zemích a Austrálii, kde byl také oceněn platinovou deskou.

http://www.trythisforexample.com/

PETE DOHERTY

Zpěvák, kytarista a fenomenální textař, ale také bohém žijící v ‘jiném světě’ opředený mnoha drogovými aférami. Řeč je o dvaatřicetiletém hudebníkovi Petu Dohertym, jehož popularita je mnohými spojována hlavně s bouřlivým „společenským životem“. Nicméně i přes svou pestrou minulost/přítomnost má zpěvák a kytarista slušnou základnu fanoušků doma ve Velké Británii i v zahraničí. Navzdory skandálům s drogami a hazardování se zákonem ale Doherty skutečně UMÍ. Hudební kritika ho řadí mezi nejvíce talentované textaře, kteří se na britské hudební scéně kdy objevili, čemuž mimo jiné nasvědčují i komerční úspěchy jeho první formace The Libertines. Písně této čtyřčlenné kapely okupovaly přední příčky britských hitparád a u fanoušků sklidily velké nadšení. Doherty uspěl také na stránkách předního britského hudebního magazínu NME, v jehož anketách několikanásobně dosáhl na první příčky.

Kapelu The Libertines založil Doherty na konci devadesátých let s přítelem, hudebníkem Carlem Barâtem poté, co jako nadaný student opustil po prvním roce London University, aby se vrhnul na uměleckou kariéru. Společně si pronajali byt v Londýně, kde se obklopili Dohertyho vysněným světem, v němž začali tvořit. Útočištěm se Petovi stala Arcadia, utopická země bez pravidel a autorit, inspirována jeho oblíbenými knihami. Vysněná krajina stejně jako jí proplouvající loď Albion inspirovaly lyrická témata Dohertyho básní a myšlenek, v nichž se stále častěji odrážel také únik od reality pomocí drog.

Drogová závislost odstartovala bezpočet dramatických situací v Dohertyho životě a vedla i k problémům uvnitř kapely. Po předčasném propuštění z vězení za vloupání do Barâtova bytu, se opět zpěvák připojil ke skupině, ale na konci roku 2004 ji na žádost ostatních členů definitivně opustil. Formace stihla během své existence vyprodukovat pouze dvě alba, díky nimž vstoupila ve známost - Up the Bracket (2002) a The Libertines (2004). Jako reakci na rozpad The Libertines založil v roce 2005 Doherty svou další indie-rockovou kapelu Babyshambles, jejímž charakteristickým rysem se (nepřekvapivě) staly časté změny sestavy díky zpěvákovým skandálům. Doherty se stále častěji začal objevovat na stránkách bulváru, což bylo mimo jiné zapříčiněno jeho vztahem s top modelkou Kate Moss. Kapela má na kontě dvě desky Down in Albion (2005) a Shotter's Nation (2007) a jejich singl Fuck Forever se ve Spojeném Království umístil na čtvrté příčce hitparády.

Přestože je Pete Doherty oficiálně stále ještě frontmanem Babyshambles, v současné době žije v Paříži, kde se snaží dosáhnout na kariéru herce. Kapela se nechala slyšet, že letos sice plánuje vyrazit na turné, podle všeho ale se svým frontmanem nepočítá. Doherty tak bude muset zřejmě setrvat u koncertování v intimní sólové sestavě s akustickou kytarou. Přestože své poslední album vydal v roce 2009 (Grace/Wastelands), má v aktuálním repertoáru i několik nových písní, jež v jeho podání zazní i na Rock for People. Tenhle hudebník tak bude moci ukázat i tuzemskému publiku, že navzdory všem svým neutěšeným aférkám a balancování na hraně zákona platí za právem uznávaného muzikanta-písničkáře.

http://albionrooms.com/



TWO DOOR CINEMA CLUB

Alex Trimble, Kevin Baird a Sam Halliday, to jsou tři jména, která dokonale zapadají do svěží kytarové skládačky Two Door Cinema Club. Parta kluků, kteří pověsili univerzitní studia na hřebík, aby se místo toho raději zavřeli do nahrávacího studia, nejsou však v tříčlenném počtu tak docela kompletní. Když opomeneme dalšího člena, kterým je spíše imaginární, přesto postřehnutelný Macintosh, nelze nezmínit občasného bubeníka Benjamina Thompsona, jenž coby věrný „nohsled“ vyráží s kapelou na turné.

Electro popová či pro někoho raději indie rocková sestava svým svižným přednesem a specifickým outfitem nezapře původ z britských ostrovů. Melodické kytarové riffy a dodatečná elektronická linka doprovázející vokály jsou zárukou příjemného středoproudého, avšak osobitého soundu. Zvuk kytar Two Door Cinema Club bývá kritikou označován jako "oceánský" a rytmus jako "pulzující".

Kapela, která vznikla roku 2007, nenechala na svou popularitu dlouho čekat. Krátce poté, co si založila profil na Myspace, vzniklo první EP Four Words To Stand On, jež bylo velmi dobře přijato kritikou. Od té doby nabrala přízeň hudebního publika ještě větších obrátek a za půl roku už kapela začala pracovat na debutovém CD.

Album Tourist History, kterému předcházelo vydání singlů (I Can Talk a Martyn Undercover), bylo vydáno v březnu 2010 na francouzském labelu Kitsuné Music a získalo cenu Choice Music Prize za album roku 2010. Tato deska otevřela možnosti kapele účinkovat na mnoha prestižních tuzemských a zahraničních festivalech, nevyjímaje země jako Austrálie, Japonsko, Korea nebo Indonésie. V současné době mají před sebou Two Door Cinema Club prestižní turné po Británii - NME Awards Tour 2012, na kterém vystoupí jako z headlineři.

http://twodoorcinemaclub.com/


IRIE RÉVOLTÉS

Tato skočná kapela s výbušnými živými výkony, v nichž kloubí několik odlišných stylů jako reggae, dancehall, hip hop, ska nebo punk, se cítí na české hudební scéně jako doma. A není divu; po několika odehraných koncertech, nebo lépe řečeno show, si u nás vybudovala početnou základnu svých příznivců. Devítičlenná formace z německého Heidelbergu totiž vyniká nejen svým živými a energií nabitými koncerty, ale také stěží přeslechnutelnými vokály, v nichž lze při bedlivém poslechu (a jazykové výbavě) identifikovat závažná sociálně-kritická témata.

Irie Révoltés aneb Veselí povstalci, nejsou pouhou kapelou, ale rovněž agitátory, kteří vytrvale motivují posluchače, aby se stali „kolektivním hnutím“. V textech se rozhořčují nad společenskými otázkami jako diskriminace, šovinismus, rasismus nebo ekonomická krize, vkládají do nich ale pozitivní impuls a nový podnět pro změnu. Tyto myšlenky přenášejí do slov tři multilingvističtí vokalisté, kteří zpívají nejčastěji ve francouzštině a němčině, ale uslyšíme od nich také anglické a španělské texty. Kromě množství singlů má kapela na kontě 4 alba, z nichž poslední Mouvement Mondial vyšlo v roce 2010.

Irie Révoltés jsou mimo jiné zajímaví tím, že se pravidelně objevují na demonstracích a fundraisingových akcích na podporu politických a sociálních projektů. Aktivně podporují postižené lidi a lidi v nouzi, účastní se například projektu Viva con Agua, který se zabývá výstavbou čističek vody v Etiopii.
Od roku 2000 kdy se dala kapela dohromady, má za sebou více než 400 vystoupení v klubech a na festivalech v desítce zemí - v posledních letech úspěšně obráží dokonce i největší evropské festivaly; podle mnohých byli například tím nejlepším, co loni nabídl festival Frequency. Není proto pochyb, že formace přesně zapadne do letošní skákavé dramaturgie také Rock for People. Po Asian Dub Foundation, kteří se postarali o jevištní show a energický taneční gejzír v loňském line-upu, tak převezmou pomyslnou štafetu a v letošním roce se postarají o samotné vyvrcholení našeho festivalu.

http://irie-revoltes.com/


AUGUST BURNS RED

Na své si přijdou i ortodoxní fanoušci metalové frakce. Za názvem August Burns Red se totiž ukrývá mezikontinentálně úspěšné seskupení, které tvoří stěžejní pilíř žánru s názvem křesťanský metalcore. Kapela pocházející z Pensylvánie, jež existuje od roku 2003, je známa svými tvrdými výpady a hutnými riffy. A není divu: našla totiž spřízněnost v kapelách podobného ražení jako Buried and Me, Misery Signals či Hopesfall. Po několika personálních změnách vystupuje v současné době ve složení Jake Luhrs (hlavní vokály), JB Brubaker (hlavní kytara), Brent Rambler (doprovodná kytara), Dustin Davidson (basa, doprovodné vokály) a Matt Greiner (bicí, piano).

Kromě více než milionu fanoušků na Facebooku mají August Burns Red na kontě mimo jiné čtyři studiová alba. První z nich Thrill Seeker vyšlo v roce 2005, druhé nazvané Messengers z roku 2007 bylo debutem pro frontmana Jakea Luhrse a zároveň se s více než 100 tisíci prodanými kusy stalo pro formaci průlomovým. V rámci turné k této desce se ABR zastavili také v České republice, našincům tedy nejsou zcela neznámou záležitostí. Kromě autorských skladeb má kapela na svědomí také pár cover kousků; zajímavostí je například kompilace X Christmas s předělávkou tradiční vánoční písně Carol Of The Bells nebo cover verze písničky ...Baby One More Time od Britney Spears.

Kde se vzal bizarní název kapely, vysvětlují přímo její členové: “Na střední škole jsme měli zpěváka Jona, který chodil s dívkou jménem August. Rozhodl se ale, že vztah ukončí. A dívka místo toho, aby byla smutná, se velice, ale velice rozzuřila. Tehdy měl Jon psa, který se jmenoval Redd, byl to irský setr s červenou srstí. August se ve své neskutečné zuřivosti vydala do Jonova domu, kde v psí boudě jeho psa Redda prostě zapálila. Druhý den se v místních novinách objevil titulek ‘August Burns Red’, který Jonovi uvízl v hlavě, a tak se nakonec rozhodl ho použít. Tento název je tedy pouhým významem podivných a drsných okolností.”

Na letošním Rock for People se ABR chystají přednést několik ostrých ochutnávek z posledního alba Leveler, které přišlo na trh v červnu minulého roku. Vzhledem k tomu, že v prodeji zaznamenává podobné úspěchy jako alba předchozí, jistě nebude zklamáním ani pro obdivovatele, kteří si je střihnou živě v Hradci Králové.

http://augustburnsred.com/