K Vašemu halovému turné – jaký je to pocit těsně před tím, než vystoupíte na pódium, celá hala je zaplněná a nedočkavá ?
Trochu nervózní samozřejmě. Ale například po prvním koncertě turné ve vyprodané Opavě jsme věděli, že to funguje, že jsou fandové šťastní, že je to baví stejně jako nás a to hrozně pomůže.

Dost se mi na Vás líbí osobní přístup – na spoustě koncertů vylezete nahoru, aby Vás vidělo co nejvíc lidí, poskytujete spoustu rozhovorů, dáte šanci kapele, která zatím moc neprorazila.. Neměl jste někdy chuť se na to všechno vykašlat, popřípadě co Vám dodává elán a chuť jít dál?
Hudba. Já prostě hudbu miluju. A jsem převelice šťastný, že ji můžu takhle dělat, že to, co s Kryštofem uděláme, se i někomu líbí. A tak jsem si řekl, že i občas někomu pomůžu. První byli Nebe, teď jsem naopak vyzval mladé kapely (na našem facebookovém profilu facebook.com/skupinakrystof ), aby mi posílali písně do filmu Křídla vánoc, který jsem natáčel a který by měl jít v listopadu do kin. A přišla spousta zajímavých a krásných věcí, takže bych rád vydal soundtrack, kde se kromě Kryštofa a Charlie Straight objeví talenti, které by jinak třeba nikdo neobjevil. A rád bych to prodával za 99,-, aby lidi neměli důvod si to stáhnout, ale podpořit i tyhle partičky.

Už to bude pár let zpátky, co jste koncertovali v Brně – koncert pro nadaci a zmínil jste se, že na začátku Vaší kariéry pro Vás Brno moc nebylo, že na Váš koncert přišlo jen pár lidí… změnil se Váš názor na tohle město?
Tehdy přišlo šest fanoušků. V únoru jsme měli ve dva měsíce předem vyprodaném Rondu- Kajot 8500. My jsme si Brno zamilovali.

Sleduji Vaši kapelu už dlouho.. Před měsícem 30 000 fanoušku na fb, za pouhý měsíc se toto číslo zvýšilo o deset tisíc, zvýšil se zájem médií, vše co si umělci přejí… Musí to být úžasný pocit… Jste šťastný i po ostatních stránkách života?
Jsme moc rádi, že se věci kolem desky povedly. To víte, nejsme žádní nováčci co z ničeho nic poblázní republiku. Ale posunuli jsme se o kousek dál. Není až tak důležité, kolik lidí máte na facebooku, ale kolik lidí je skutečně ochotno za vámi přijít na koncert. Jsou umělci, co mají 80 tisíc a chodí na ně 300 do klubu, my máme 42tisíc, ale těch nejlepších. 35 tisíc z nich nám vyprodalo tour a vypadá to, že nás mají fakt rádi. Co si může umělec víc přát?

Určitě stojí za zmínku, že album Inzerát vzniklo taky jakousi formou inzerátu. Poslali jste píseň Parapet producentům z celého světa, vrátilo se Vám 12 verzí této písně.. Je možné si tyto verze někde poslechnout nebo plánujete je zveřejnit?
Nejste první, kdo se nás na to ptá. Ale musíme vás zklamat. Nebylo by to fér vůči těm ostatním producentům.

Chápu. Kdybyste měl možnost začít Váš život úplně od začátku, je něco co byste chtěl udělat jinak?
Ne ne. Život je takový jaký má být. I pády obohacují, vše nás někam posouvá, má svůj smysl. Neměnil bych nic.

Bylo Vaším přáním být zpěvákem už odmalička?
Néééé, já chtěl být doktorem a pak fotbalistou. Zpívání přišlo až v pubertě a rozhodně ne s cílem být zpěvákem. Jen jsem si skládal a pomáhalo mi to pojmenovávat nějaké věci, se kterýma člověk v tom věku bojuje, nebo jim nerozumí. To, že by se to někdy uchytilo mě vlastně reálně ani nenapadlo. A už vůbec mě nenapadlo, že někdy budu točit filmy nebo hrát v Národním divadle. Je to celé neuvěřitelně bláznivé...a krásné.

Každý text Vašich písní je něčím jedinečný, propracovaný… Neuvažoval jste někdy o tom napsat knihu?
To je věc, ve které bych si nevěřil. Miluju knihy, silné příběhy, fantazii autorů, ale nejsem si jistý, že bych dokázal tu květnatost na tak veliké ploše. Mé knihy jsou tříminutové výňatky, do kterých mi ještě brnká pár kamarádů.

Kromě zpívání také hrajete, baví Vás víc herectví nebo zpěv?
Ono se to moc nedá srovnávat. Kapela je mé dítě, mých kontinuálních téměř 20 let, ten citový vztah je jiný. Herectví beru trochu jako koníček, nezahlcuji se jím, jen kořením. A když pak natrefíte na takové šajby jako Richard III nebo Denny v Deštivých dnech, je to radost, slast. Kvůli takovým rolím se vyplatí to dělat. Deštivé dny v Ungeltu považuju za vrchol toho, co může herce potkat. Naprostý divadelní masakr, u kterého se i divák směje, pak nedýchá a na konci pláče a neví, co si počít. Katarze v pravém slova smyslu.

Pozoroval jste v nejbližší době, díky úspěchu-ceny Anděl, cena Thálie, který máte, že by se Vám ozvali přátelé, které jste dlouho neviděl?
A víte, že ne? Gratulovali jen ti, ke kterým mám stále blízko a jsme v kontaktu. A asi to tak má být, že?

V ideálních případech. Dáváte přednost velkým koncertům, festivalům, nebo klubovým koncertům? A nechtěli byste uspořádat nějaký koncert v menším městě?
My se chystáme na podzim zase na klubovou šňůrku a už se těšíme. Je to asi 4 nebo 5 let, kdy jsme ji jeli naposled. Z klubů jsme vzešli, začínali v nich a nechceme o ně přijít. Ten kontakt je tam bližší, takový jako, že kámoš se přišel podívat na kámoše. Je fakt, že si tam nemůžete dovolit takové věci jako v halách, když stavíte velkou show- což má taky své kouzlo, ale vynahrazují vám to jiné věci.

Věnujeme se i začínajícím umělcům… Je něco co byste jim doporučil nebo naopak něco, co odsuzujete?
Já nic neodsuzuju. Každý jde svou cestou a tak to má být přeci. Spíš bych si posteskl nad tím, jak málo lidí tady zpívá česky. A když někdy zahlédnu talenty v Superstar zjišťuju, že ani česky zpívat neumí, což je neuvěřitelné. A trochu smutné. Ale jinak- každému, co je jeho srdci blízké. V tom je cesta. Musíte tomu co děláte věřit, makat a doufat.

Jelikož jsme převážně hip-hopový magazín.. Jaký máte názor na český rap a zahraniční rap? Máte nějakého oblíbence?
Sleduju vše co se kolem muziky děje. Ale že bych měl total přehled o naši hiphopové scéně, to ne. Je to žánr hodně sám pro sebe. Když ho někdo reprezentuje mediálně, tak je to Rytmus a to mě zcela míjí. Tak nějak mě nebaví poslouchat egoistické výlevy, ale hledám něco, s čím bych se sám mohl ztotožnit. A to je těžké. Na festivalech, kromě hiphop kempu, na nějaké naděje téhle scény moc nenarazím, česká média se jim moc nevěnují. Snad hiphopery nenaseru, ale mám jen trochu pocit, že je hiphop takový ukřivděný a je to trochu z toho cítit. Baví mě ty dospělejší věci Indyho a Witche, bavili mě Peneří, moc mě baví Kato a Prago union. O tom obecně mám pocit, že je skvělý textař. Jeden z nejlepších u nás.

A na závěr dáváme prostor pro cokoliv, co byste chtěl, aby v našem rozhovoru zaznělo nebo vzkaz pro čtenáře beatlife.cz
Asi jen, že není žánr, není styl...je hudba. A až když jsme otevření všemu, co nás může obohatit, můžeme to i hudby užívat naplno. Pak je jedno jestli z pódia huláká Cavalera , Nohavica, Cypress Hill, One direction, Coldplay nebo Kryštof. PS: a pokud by nějaká hiphopová partička chtěla zkusit dostat píseň do filmu, ať pošle songy na Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript. ... třeba se poštěstí.

přečteno: {hits}1935{/hits} krát