Řeč je o komedii z USA – Vrtěti psem, kterou natočil Barry Levinson. Ve filmu hrají Dustin Hoffman, Robert De Niro, Anne Hache a mnoho dalších známých osobností.

V roce 1997, kdy se dostal film do kin už principy ve filmu probíhající byly zřetelně známé.
Film je v nějaké podobě prezentuje.

Nastává teda otázka: už před deseti lety si lidi uvědomovali sílu médií, kterou lze použít k ovládání mas lidí a vyvíjeli principy, s jejichž pomocí by dosáhli úspěchu v rámci svých zájmů.

Jak je to teď o víc jak deset let později, kdy se technologie dostala na dnešní úroveň a dostupnost?

Praktiky desinformování se profesionalizovaly. Setkáváme se s profesionálně vytvořenými podvrhy, hoaxy, nepravdami a účelově vykonstruovanými skutečnostmi, které slouží k vytvoření podmínek výhodných pro zájmy určitých lidí, které za těmito podvrhy stojí.

Iluze se stali efektivním nástrojem propagace čehokoliv. Produktu nebo služby, názoru, přesvědčení…čehokoliv. Stojíme proti vyškoleným, všemi mastmi mazaným a zkušeným profesionálům, kteří detailně připravují a aplikují marketingové strategie pro potřeby své nebo svých zákazníků.

Žijeme ve společnosti, ve které je pravda vytvářena uměle. Téměř nikdo nedokáže určit co pravda je a co pravda není. Pravda dost často není žádoucí. Všichni ať chceme nebo ne, hrajeme obrovskou hru monopoly zmutovanou s pokerem, ve které pravda není strategicky výhodná.

Funguje to ve své jednoduchosti tak, že pokud přesvědčíte o své pravdě víc lidí než těch, kteří jsou přesvědčení o opaku – vytvoříte pravdu. Lidi totiž pochopili, že v dnešním světě je parametr pravdy proměnný v závislosti na množství jedinců, kteří informaci za pravdu považují a tím jí jakožto pravdu potvrdí.

Funguje tak celej náš systém. Ekonomika, politika, média… všechno… Drzost některých jedinců, kteří rozehrávají tuhle hru s desinformováním je ale docela (nepochopeným) přínosem pro veřejnost. Často se totiž stává, že aplikované praktiky v mediálním boji o vytvoření super viral PR se odhalí velmi brzo (například z důvodů: „to sem zabil, všechny sem Vás dojebal..haha..blbci – teď si kupujte můj produkt“) a veřejnost tak může manipulátorské praktiky sledovat real-time.

Nějaký mediální hvězdičky uznávaný ve svý mikrospolečnosti uznavačů tak mohou dobře posloužit k odhalování praktik, který se běžně užívají i na té nejvyšší úrovni vytváření pravd nebo zesměšňování a znehodnocování pravd skutečných.

Na kauze Rytmus / Kazma si můžeme ukázat, že to funguje. – Nenucené předhození šokující pravdy, podpořené několika zákony a zdánlivě přesvědčivých důkazů může totálně zamotat hlavu tisícům lidí. Lidem ve dvou státech civilizované střední Evropy. A pozor, teď to nejlepší - za cenu okolo 0,00 prd nic Korun.

No nejsou ti kluci ale šikovní? Docílili toho, že se o nich samovolně píše v médiích. Uznání je na místě – udělali si z nás všech prdel a docela jim to i vyšlo. Je jasný že s pravdou museli ven co nejdřív, protože udržitelný by to při tomhle rozpočtu déle nebylo…scénka a celá historka byla děravá jak cedník…ale i tak jim patří pokroucenej respekt za to, že to zmákli takhle „pěkně“.

Teď pro násvás běžný civilisty nastává rozmrzelý okamžik nové pravdy, se kterým se ovšem vyrovnáváme klasicky do stylu: „jo já sem ve skrytý kameře?? – tak to mi nevadí, že ste mi polili hlavu hovnama - do kamery Vám rád zamávám, čau mami… čau tati.. mam hlavu od hoven“

Malá úvaha na závěr: (v tom zmatku se to nějak úplně přestalo řešit…)„takže kdo teď komu rozbije hubu?“

 

přečteno: {hits}815{/hits} krát